Máme s mými dospělými přáteli a dětmi z našeho kroužku takovou už mnohaletou tradici vyjet občas na autobusový zájezd na nějaké zajímavé místo. Letos na jaře volba padla na Broumovské stěny a muzeum stavebnice Merkur v Polici.
Když jsme se po mírných dopravních potížích blížili k Broumovské kotlině, rozdávali jsme si v autobuse mapy a vysvětlovali, kudy půjdeme a odkud bude odpoledne náš autobus odjíždět.
Počasí nám přálo, a když se před námi objevilo město Broumov s proslulým klášterem a okolo něj devět vesnic se zajímavými barokními kostely, bylo to, jako bychom vplouvali do jiného světa. Na odpočívadle pod Broumovskými stěnami jsme vystoupili a vydali se do skal tyčících se nad námi jako hradba.
Z křižovatky turistických cest na Hvězdě byl úžasný výhled. To jsme ale ještě netušili, že další ještě lepší výhled nám přichystá Skalní divadlo a Supí hnízdo. Kotlina na severu uzavřená pohraničními vrchy, zalitá sluníčkem, mírný vítr, modrá obloha. To byla, panečku, panoramata!
Šli jsme, cestou jsme si povídali i hráli hry, někteří neúnavně vylézali na kdejaký balvan, prostě skvělý výlet.
Po příchodu k autobusu na domluveném místě jsme zjistili, že jeden z našich spolucestujících asi nějak špatně poslouchal. Vystoupal s námi sice na Hvězdu, ale pak znovu sešel dolů a ocitl se tak zpět na místě, odkud jsme dopoledne vycházeli. Tedy na zcela opačné straně Broumovek. Po krátké poradě nás řidič autobusu zavezl podle plánu do muzea stavebnice Merkur v Polici a sám se obětavě rozjel pro zbloudilce.
V muzeu jsme šťastně strávili skoro tři hodiny nejen prohlídkou, ale také šroubováním, stavěním a skládáním v místní dílničce (pohled na soustředěné montéry dětského i dospělého věku přilákal jednu chvíli i paní pokladní). Mezitím se vrátil náš autobus i se ztraceným pánem a po nezbytné zmrzlině jsme vyjeli na cestu zpět.
Byli jsme sice unavení, ale spokojení. Až na onoho pána, který pravil: „To už jedeme domů? Vždyť jsem ještě nic neviděl …“
